Dosud jsme při žádné příležitosti neuveřejnili doslovný přepis kázání našeho pana faráře P. Pavla Klimoviče. Díky iniciativě našich farníků Štěpána Lisého a Alice Pavelcové s maminkou vám můžeme nyní nabídnout homilii ze mše svaté na Štědrý den 2015.
Narození Ježíše Krista, které se stalo před dvěma tisíci lety, bylo ve skrytosti. Víme, že tento svátek začali křesťané oslavovat, až získali svobodu po ediktu milánském, do té doby se tento svátek vůbec neslavil. Tedy museli najít datum, kdy se bude narození Ježíše Krista slavit, protože nikde není napsáno, kdy se to vlastně stalo. Velikonoce víme, kdy se slaví: po prvním jarním úplňku. Ale Vánoce, to se muselo stanovit, abychom se ujednotili. Takže Vánoce slavíme v prosinci - pětadvacátého.
A my, v našich zemích v předvečer tohoto svátku, té slavnosti, Hodu Božího, oslavujeme, říkáme tomu Štědrý den, protože se vzájemně máme nějakým způsobem obdarovávat. Proč? Protože to je symbolika. Bůh obdarovává mě a já mám napodobovat Boha tím, že obdarovávám druhé. A toto je velice důležitá věc.
Víte, svátky vánoční jsou svátky velmi intimní a rodinné, proto pro mnohé lidi jsou tyto svátky docela nepříjemné, i když v mládí prožívali krásné chvíle, protože čím je člověk starší, tím tu realitu vidí jinak, a vidí to velmi syrově. Jedině, kdo má velkou radost o těch svátcích, jsou malé děti, protože jsou nevinné a ty vnímají tyto věci úplně jinak.
Problém, moji drazí, je v tom, že my dětem už nejsme schopni předávat tu poezii, kterou mně třeba předali rodiče. Protože všechno se posunuje. Já jsem 40 let knězem a vzpomínám na to, jak jsem oslavoval Vánoce. Jakým způsobem jsem mívával mše svaté. Ze začátku to bylo velmi tvrdé, protože to bylo v době těžké normalizace a přišlo tam spousta lidí, kteří normálně do kostela nechodí, protože se to dělá, na Vánoce se chodí do kostela, že. A byli to právě ti lidé, kteří byli masírování tím, že křesťanské svátky jsou přežitek. Později se to tak posunovalo a posunovalo a dneska jsme se dostali do situace, že mnozí z nás ani neví, proč se Vánoce slaví. Je to takové, jak bych to řekl, vyprázdněné. Proto jsou mnozí lidé nervózní, prostě jsou nějací neklidní.
Co předpokládají tyto svátky? Předpokládají, že budeme mít krásné mezilidské vztahy. To znamená, že se máme vzájemně rádi. To znamená, že nějakým způsobem si to máme projevovat. Což je obtížné, protože přes rok si lezeme na nervy a jednou na Vánoce se máme mít všichni rádi. A to je opravdu velice těžké, abychom aspoň jednou nebo dvakrát v roce ze sebe vytáhli něco, co nám není přirozené. Prostě už nejsme schopni. Jsme soutěživí, pořád se někam za něčím honíme, něco stíháme, něco nestíháme. Svátky vánoční jsou jen někdy svátky míru a klidu.
Jak jsme slyšeli v dnešním evangeliu, Ježíš se narodil v Betlémě, i když Marie s Josefem žili v Nazaretě. Proč, protože císař Augustus rozhodl, že bude sčítání lidu. A to sčítání lidu si mohl císař dovolit tehdy, když se neválčilo. Protože nemohl chtít, aby se obyvatelstvo přesunovalo z jedné strany na druhou v době, když se válčilo. To se znamená, že v té době, kdy se Ježíš narodil, asi byl klid zbraní, že se asi neválčilo. Proto se Ježíš narodil v Betlémě, protože svatý Josef pocházel z rodu Davidova a Davidův rod měl kořeny právě v Betlémě. A toto si připomínáme. A byla to tenkrát velmi intimní záležitost: kdo o tom všechno věděl? Jenom Maria a Josef. A potom i pastýři, kteří byli přivoláni anděly, jak jsme slyšeli v evangeliu. My si to dnes připomínáme, ale pro nás je to velkým vykřičníkem! My máme obrovské rezervy v mezilidských vztazích, my bychom chtěli, samozřejmě, kdo z vás by nechtěl žít dobře, žít naplno, žít radostně, žít šťastně. No ale, co proto udělám já, abych žil šťastně a radostně? Já to čekám od těch druhých, manžel to čeká od manželky, ona zas od manžela a děti někdy mají pocit, že na ně rodiče nemají čas, nechci říct, že je nemají rádi. A teď si představte, že tyto malé děti, které mají vyrůstat v harmonii, vyrůstají v takovémto hektickém způsobu uvažování a nevědí, o co jde a potom samozřejmě čekají takové dárky, kterými mnohdy, dost často rodiče suplují to, že na ně nemají čas. A čím méně času, tím jsou dárky od Ježíška dražší. Ten Ježíšek je potom velmi, velmi vyčerpán, protože děti mají pocit, že když dostanou velký dárek, že je to dobré. Bohužel později zjistí, že je všechno funguje úplně jinak. Takže vidíte, jak je to těžké. A my si právě dneska máme uvědomit něco, na co přes rok nemáme čas. A to je, že se musím sám v sobě snažit pěstovat jakousi harmonii a řád. Měl bych vědět, že jestli chci žít dobře, tak je potřeba, abych si uvědomil jednak to, že mě má Bůh rád. To je důležité, ale většina lidí na této věci vůbec nestaví, vůbec je to nezajímá. Ale, když si uvědomíte, že vás má Pán Bůh rád takové, jací jste. S těmi vašimi chybami vás má Pán Bůh rád. Já mám spoustu chyb a vím, že mě má Bůh rád. Takže, když si to uvědomím, najednou zjišťuji, že se vztah k ostatním, k těm drahým, kteří by měli být mými drahými, zlepšuje. Že lásku, kterou mi Bůh dává, můžu potom předávat dál. A o to tady jde. To je celé tajemství, moji drazí. To je opravdu tak jednoduché, …když to posloucháte. Ale to je tak složité, když to máte realizovat, že to je opravdu někdy až k neunesení. Proto se setkáváme tady na Štědrý den, abychom si to uvědomili, abychom se nadechli. A ne, abychom si dávali předsevzetí, to je špatné, protože, když si dá někdo předsevzetí, za čtrnáct dní na to zapomene. Ale uvědomme si, že na mně to záleží, jestli ti kolem mě se budou cítit dobře, jestli se lidé budou cítit šťastnější a lepší. To všechno záleží jenom na mně. Na nikom jiném. A když se budeme o to snažit, jakože se určitě mnozí z vás snaží, tak určitě zjistíte,…a to poznáte, se vám lidé nebudou vyhýbat, budou se s vámi rádi setkávat. Nebudou vás vnímat, že jste nějací protivní, protože se o to člověk snaží. Ale sám na to nemám! Já nemám na to, abych překonal chyby, které mám. Když mám třeba cholerickou povahu, že se rozčílím. Ale mně pomáhá Pán Bůh, protože, když ho poprosím, On mi dá sílu, abych to dokázal. To je právě to tajemství víry, že člověk uvěří, že Bůh mě má rád, přestože jsem prevít. Má mě rád. A to je důležité, protože chceme-li kolem sebe šířit lásku, radost a pokoj, tyto vlastnosti, které jsou nádherné, tak si musím být vědom, že musím opouštět závist, nenávist, žárlivost a tady tyto vlastnosti, kterými jsme postiženi tím, že jsme rodem po Adamovi a po Evě, kteří mají dneska svátek. Takže my právě tím, že máme v sobě dědičný hřích, který nám byl sice odpuštěn při křtu, ale pořád ho v sobě nějakým způsobem máme a občas vyplavou na povrch ty špatné vlastnosti, které máme, tak jediné, co mi pomůže, je Boží láska. Já nevím, jak bych vám to víc přiblížil, ale co je vlastně smyslem toho, proč chodíme do kostela? No, abych nabral sílu. Abych to prožil dobře. Teď je taková velká móda, od té doby, co je u nás náboženská svoboda, že se rozdává na Vánoce Betlémské světlo. To je symbol tady toho, o čem jsem teď mluvil. Skauti z Vídně zaletí do Izraele, pak jdou do Palestiny, to znamená do Betléma, tam na místě, kde je jedenácticípá hvězda zapálí svíci a odvezou ho do Vídně a odtud se potom distribuuje
po celé Evropě. A to je vlastně takový symbol jednoty, že chceme, aby láska…to světlo je jejím symbolem, se šířila kolem nás. To Betlémské světlo si za chvilinku po mši svaté budete odnášet do svých domovů, ale vy si připomeňte, že to je jenom symbol, že já musím mít Krista v srdci. A já ho budu mít teď, právě při bohoslužbě, protože Ježíš v této chvíli vstoupí do mého srdce, jestli chci! Jestli budu chtít, tak Pán Ježíš vstoupí do mého srdce. Já vám přeji, abyste chtěli a aby se vám to i vnitřně podařilo. Poznáte to podle toho, že budete mít takovou malou, nenápadnou radost, která je nesdělitelná. O ní nejste schopni hovořit, protože takovéto věci se nedají sdělit. Ale poznáte to, že když to myslíte upřímně, tak poznáte, že Bůh skrze vás je schopen působit. A to vám přeji a to vám vyprošuji.